EVA ŠVANKMAJEROVÁ - MEDIUMNÍ A JINÉ KRESBY
27. 3. 2024 - 26. 4. 2024
Tato významná česká surrealistická malířka, scénografka a literátka se narodila 25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy. Vystudovala řezbářství u profesora Václava Markupa a kresbu u profesora Vladimíra Landy. Společně s manželem Janem Švankmajerem se v roce 1970 stali členy Surrealistické skupiny. V té době už měla za sebou úspěšný Emancipační cyklus obrazů, v němž se odrazil její celoživotní zájem o ženský úděl, erotiku a rodinný život podmíněný imaginativní humornou nadsázkou. V sérii obrazů na motivy děl Botticelliho, Maneta a Rubense nahradila ženské modely mužskými (Spící Venouš, Zrození Venouše, Snídaně v trávě). Malovat začala v roce 1963 a od té doby také vystavovala. Původně přítomný sarkastický motiv tvorby Evy Švankmajerové se v devadesátých letech 20. století začíná proměňovat a v kresbách sleduje grafický automatismus. To znamená, že kresba je prováděná bez vědomé kontroly autora pomocí vnitřní síly. Mediumní kresby mohou být chápány také jako komunikace s duchy zemřelých, jako transcendentní prvek přechodu mezi světy živých a mrtvých. Autorka byla nepochybně ovlivněna svou osobní situací a diagnostikovaným onemocněním, stejně jako novou tvůrčí vlnou představující umění v syrovém stavu. Ona sama se konfrontuje s pocity beznaděje, i s hrůzou ze samotného konce života. Mediumní kresby Evy Švankmajerové na sebe kromě syntetických grafických postupů poutají také básnické významy a alegorické kompozice.
K jednomu ze svých obrazů malířka napsala: „Je ten dům, ve kterém jsme přišli k životu skrze její posvátné utrpení. Je to ten dům, co se mi o něm snívá, abych byla šťastná. Dům, co jsem vystavěla pro svého syna. Dům, co předají ti, co znají jeho cenu. Dům, pro který se snadno zničí jakýkoli jiný smysl dění. Dům, který je klecí, vězením pro ubohé mládě a jeho opatrovníky, dům, co může být i proklet pro to všechno. Dům, co mě tíží a ničí a ochraňuje.
Symbolicky tak vyjádřila své celoživotní vyřizování si účtů s vlastní rodinou, niterním tvůrčím napětím a nepochybně i s onemocněním, jemuž musela čelit.
Životní i umělecká dráha Evy Švankmajerové se uzavřela 20. října 2005 v Praze.
Přiložené obrázky
