Jitka Vobořilová
Cesty, obrazy česko-americké malířky
13. 6. 2018 - 15. 7. 2018
Výstava v malostranské galerii Millennium představuje průřez dílem Jitky Vobořilové (*1943, Praha – 2016, Paros, Řecko), česko-americké malířky, kreslířky a tvůrkyně objektů, jejíž paleta výtvarných námětů je především odrazem hlavního motivu jejího života – cestování.
Nicméně na začátku její cestovatelské „dráhy“ nestálo dobrovolné rozhodnutí, v roce 1968 ve svých pouhých 25 letech stejně jako mnoho dalších odešla do emigrace. Itálie ji přijala jako uprchlici a po roce a půl odcestovala do Los Angeles, kde žila a tvořila dalších deset let a obdržela americké občanství. V roce 1979 se usadila na řeckém ostrově Paros, kde se živila jako malířka až do roku 1994, kdy získala zpět české občanství. Poté žila střídavě v Praze na Malé straně a v Řecku, kde v květnu roku 2016 zemřela.
Relativně slabé povědomí, které je na české kulturní scéně s jejím jménem spojené, lze proto přičítat hlavně těmto skutečnostem, neboť jako výtvarnice byla nesmírně plodná a nápaditá a díky tomu v zahraničí i oceňovaná, což dokládá její účast na početných výstavách, jakož i zastoupení v amerických, italských nebo holandských sbírkách.
Objemem malířského díla Jitky Vobořilové lze procházet stejně jako jejím životopisem, protože je především malířkou svého životního prostředí – krajin, přírody, lidí, architektury, otisků dávné paměti i drobných detailů všedního života v Římě, v Los Angeles nebo na ostrově Paros. Jejím životním vzorem a zároveň i osobním přítelem byl Federico Fellini, jehož filmy obdivovala pro jejich laskavý, energický a zároveň posmutnělý pohled na svět. Felliniho lyrika drobných střípků lidské komedie se odráží i v jejích imaginativnějších obrazech, jež prozrazují i autorčiny tendence k surrealistickému vyjádření, které se nicméně stále znovu vrací k jemné poetice krajin a k otiskům, které na nich člověk zanechává.
Ondřej Novotný