Asambláž II / 14.6. - 21.7.2023.
Výstava Asambláž II navazuje na výstavu z roku 2006, která proběhla u nás v galerii a v plném znění se jmenovala Závažná hra aneb česká a slovenská asambláž. Na této výstavě se nám tehdy podařilo shromáždit opravdu výkvět českých a slovenských autorů, kteří se touto technikou zabývali, což byli Libor Fára, Jaroslav Vožniak, Bedřich Dlouhý, Eduard Ovčáček, Běla Kolářová, Otis Laubert a mnozí další. Ani v současném pokračování výstavy nechybí velká jména této techniky – Jan Švankmajer, Jiří Kolář, Adolf Hoffmeister, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová nebo Lubomír Přibyl. Když nahlédneme do slovníku cizích slov či wikipedie na heslo Asambláž, dozvíme se toto: „Asambláž je výtvarná technika, která dává dvojrozměrnému obrazu třetí, prostorovou dimenzi. Dalo by se říci, že je třírozměrnou obdobou koláže. Plocha obrazu není pojednána pouze malířsky, ale jsou na ní navíc různými technologickými postupy fixovány další předměty nebo jejich části, např. lisováním, vázáním, svářením či nýtováním.“ Zlatá éra asambláže ve dvacátém století proběhla ve dvou etapách, a to jednak ve dvacátých a třicátých letech v období dadaismu a surrealismu (vzpomeňme například na Kurta Schwitterse, Marcela Duchampa či Maxe Ernsta), asambláž tehdy vznikala jako tajemná hra plná překvapivých významů. Druhou etapou rozmachu asambláže bylo Československo v letech šedesátých, ale i o něco později, asambláže z tohoto období navazují na odkaz amerického pop-artu padesátých a šedesátých let, umělců jako Robert Rauschenberg, Jasper Johns či Claes Oldenburg. Technika asambláže se od té doby vyvíjí a odráží se ve všech možných směrech výtvarného směřování konce 20. století a první čtvrtiny 21. století, takže ji můžeme nalézt mezi autory art brut, v surrealistické skupině, u tvůrců geometrické abstrakce a u řady výtvarníků dalších rozličných směrů. Současní autoři zastoupení na výstavě využívají nové netradiční materiály pro tvorbu asambláží - Ivan Komárek například plastické tácky či výrobky z umělé hmoty, Veronika Richterová kůži a sama tuto novou techniku nazývá kožáž, Xénie Hoffmeisterová využívá vázací drát, Jan Švankmajer tradičně využívá zvířecí kosti. Seznam vystavujících: Jiří David, Zdena Fibichová, Ferda z Brna, Josef Hampl, Adolf Hoffmeister, Xénia Hoffmeisterová, Vladimír Jarcovják, Jiří Kolář, Jiří Korec, Ivan Komárek, Martin Mainer, Vladislav Mirvald, Jaromíra Němcová, Daniel Pešta, Miroslav Polcar, Vladimír Preclík, Lubomír Přibyl, Veronika Richterová, Jan Švankmajer, Jaroslav Urbánek, Aleš Veselý a další.
Lubomír Dostál - Něco odjinud / 3.5. - 9.6.
Lubomír Dostál pracuje především v médiu malby a keramiky. Pro jeho tvorbu je důležité hledání kontinuity s minulostí či snaha o nalezení současného výrazu odvěkých témat. V jeho obrazech se před námi objevují ostrou trávou prorostlé magické prakrajiny. Naturální geomorfní objekty z keramické hlíny nás svojí syrovostí a bytostnou původností přivádí až k halštatské kultuře rané fáze doby železné. Dostálovi je cizí spekulace s obsahem nebo formou - vychází z archetypů přírody, z verifikovaného i tušeného prostoru. Část výtvarníkova díla se zabývá prožitky všednodennosti a jejím obsahem je obyčejná a zpomalená realita s motivem koupání. Dostál začal tyto práce vytvářet již v období normalizace částečně jako osobní odpověď na tehdejší dobu. Koupající se figury navozují především pocit svobody a radosti z volného pohybu.
Václav Chochola a přátelé / 15.3. - 28.4.
Výstava ke stému výročí od narození klasika české portrétní fotografie Václava Chocholy (1923 - 2005) představuje řadu jeho výtvarně i faktograficky hodnotných fotografií z druhé poloviny dvacátého století. Z rozsáhlého reportážního a dokumentaristického díla jsou vystaveny fotografie se zaměřením na okruh Chocholových přátel kolem Adolfa Hoffmeistera, se kterými se setkával na řadě návštěv a vernisáží (Jiří Trnka, Jan Werich, Jiří Brdečka či Zdeněk Seydl), portrétní fotografie těchto osobností mimo jiné dokládají, jak dokonale byl Václav Chochola propojen s kulturním a společenským děním své doby. Fotografie doplňují kresby jeho přátel, ale i korespondence a vzpomínky na mnohá setkání, nechybí zde ani karikatura Václava Chocholy od Adolfa Hoffmeistera z konce padesátých let. Jedinečným dílem jsou dvě proláže, které Chochola vytvořil ve spolupráci s Jiřím Kolářem, se kterým mimo jiné připravil svoji první monografii. Druhá část výstavy připomíná pobyt Václava Chocholy v Paříži na konci šedesátých let jednak prostřednictví fotografií zachycujících přední osobnosti výtvarného světa tehdejší doby - Man Raye, Salvadora Dalího či Maxe Ernsta, a také skrze několik Chocholových autorských koláží sestavených z jízdenek, účtenek a dalšího pařížského „materiálu“. Výstava Václav Chochola a přátelé tak nabízí možnost setkaní s díly, které jsou dnes řazeny do zlatého fondu české fotografie 20. století a skrze ně také připomíná řadu významných osobností československé i světové kultury.
Václav Chochola (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha) Václav Chochola studoval reálné gymnázium a grafickou školu, při studiích aktivně sportoval a začal fotografovat atletické závody, vedle sportu se postupně zabývá fotografováním divadla a kulturního dění. V roce 1942 se seznamuje s Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem, začíná s nimi spolupracovat a působí jako externí fotograf Národního divadla či Divadla na Vinohradech. Ve volné tvorbě je inspirován atmosférou velkoměsta, přátelskými a uměleckými kontakty s osobnostmi doby. Svými fotografie volně navazuje na program umělecké Skupiny 42 a její civilní poetiku všedního dne. Po válce fotografuje první ročníky Pražského jara, řadu sportovních událostí a současně se věnuje také stále fotografování divadelních scén. V padesátých letech spolupracuje se Zdeňkem Tmejem, s knižními nakladatelstvími a s časopisy.V roce 1960 připravuje svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem a v následujícím roce absolvuje tříměsíční pobyt ve Vietnamu, kam je vyslán Svazem československých výtvarných umělců spolu s fotografkou Dagmar Hochovou. V šedesátých letech také pokračuje s portrétováním významných českých uměleckých osobností, ale i zahraničních, kteří zavítali do Prahy a při opakovaných pobytech v Paříži vzniká jeho slavná kolekce portrétů Salvadora Dalího. V lednu 1970 je zatčen po fotografování hrobu Jana Palacha, měsíc držen ve vazbě ve věznici Ruzyň a poté odsouzen podmíněně na pět let. V tomto období fotografuje minimálně a zpracovává fotografický materiál mimo jiné z francouzských pobytů. V roce 1982 se koná retrospektivní bilanční výstava k jeho šedesátinám, kterou sestavuje Jana Reichová a zahajuje Bohumil Hrabal. V devadesátých letech pokračuje v práci na uspořádání a kompletaci objemného archivu pro fotografické výstavy a publikace a vystavuje na řadě samostatných a skupinových výstavy.
Výstava se koná ve spolupráci s Archivem B&M Chochola.
Petr Nikl - Samovolné práce / 1.2. - 10.3.
Výstava představuje díla multidisciplinárního umělce Petra Nikla z posledního období, která souhrnně nazývá samovolnosti. Obrazy vznikají na čínském rýžovém papíře za působení vody, čaje, lihu, xeroxového prášku, tuše a nakloněné roviny, často s minimálním zásahem výtvarníka, tvůrčí prostor je tak částečně přenechán volnosti a náhodě. "Svévolnost je diktát nezávislé vůle, je to volnost vůlí demonstrovaná. Zatímco samovolnost je svobodná i na vlastní vůli. Přihlížím vzniku stopy a vzdávám se chtění po volnosti. Jestliže si před zanecháním stopy řeknu: „Bude to květ“, Vyroste mi pod rukou uvolněně zamyšlený květ. Jestliže si po zanechání stopy překvapen řeknu:“ Vždyť je to květ“, Bude to samorostlý opravdový květ. Květ, který mi vyrostl před očima." Výstava potrvá od 1.2. do 10.3.2023.
Petr Nikl (*1960) Narodil se ve Zlíně do umělecké rodiny, vystudoval SUPŠ Uherské Hradiště (1976-1980) a AVU v Praze (1981-1987) v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka. Na škole začal psát první texty, tiskl k nim cykly mezzotint a kreslil volné ilustrace. S přáteli založil v roce 1985 loutkový spolek Mehedaha a v roce 1987 spoluzaložil uměleckou skupinu Tvrdohlaví. Petr Nikl je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého (1995) a mimo výtvarné tvorby také píše, zpívá a věnuje se loutkovému divadlu. Vystavoval na desítkách samostatných výstav v ČR i zahraničí, je zastoupen v řadě významných sbírek. Výstava se koná za podpory Městské části Praha 1.
Petr Nikl nejen o výstavě v rozhovoru pro Seznám Zprávy: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-petr-nikl-kultura-je-na-zapade-vice-prosakla-do-spolecnosti-225204
O výstavě na České televizi: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/3564022-prekazkou-je-ruka-se-svymi-navyky-a-omezenimi-vytvarnik-petr-nikl-odhaluje
Skupinová výstava autorů z okruhu galerie / 3.1. - 27.1.
Výstava navazuje na Vánoční výstava a prezentuje malbu, plastiku, grafiku a umělecký šperk v galerijním kurátorském výběru od desítky českých a slovenských výtvarníků a výtvarnic. Zastoupeni jsou jak současní autoři, tak také klasici českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Vedle soch Kurta Gebauera, objektů ze skla od Bohumila Eliáše mladšího či maleb Xénie Hoffmeisterové jsou k vidění koláže Jiřího Koláře, malby Vladislava Mirvalda či serigrafie Zdeňka Sýkory.
Vystavena jsou díla od následujících výtvarnic a výtvarníků: Karel Bartáček, Barbora Blahutová, Bohumil Eliáš ml., Kurt Gebauer, Jakub Goll, Igor Grimmich, Josef Hampl, František Hodonský, Jessika Hoffmeister, Xénia Hoffmeisterová, Jan Koblasa, Matyáš Kočí, Jiří Kolář, Ivan Komárek, Alena Kučerová, František Kyncl, Stefan Milkov, Vladislav Mirvald, Róbert Palúch, Karel Pauzer, Čestmír Suška, Zdeněk Sýkora, Jan Švankmajer, Adam Velíšek, Václav Vohlídal.
Vánoční výstava / 14.12. - 30.12.
Tradiční vánoční výstava autorů z okruhu galerie. Malba, plastika, grafika a umělecký šperk v galerijním kurátorském výběru od desítky českých a slovenských výtvarníků a výtvarnic. Zastoupeni jsou jak současní autoři, tak také klasici českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Vedle soch Kurta Gebauera, objektů ze skla od Bohumila Eliáše mladšího či maleb Xénie Hoffmeisterové jsou k vidění koláže Jiřího Koláře, malby Vladislava Mirvalda či serigrafie Zdeňka Sýkory.
Vystavena jsou díla od následujících výtvarnic a výtvarníků: Karel Bartáček, Barbora Blahutová, Bohumil Eliáš ml., Kurt Gebauer, Jakub Goll, Igor Grimmich, Josef Hampl, František Hodonský, Jessika Hoffmeister, Xénia Hoffmeisterová, Jan Koblasa, Matyáš Kočí, Jiří Kolář, Ivan Komárek, Alena Kučerová, František Kyncl, Stefan Milkov, Vladislav Mirvald, Róbert Palúch, Karel Pauzer, Čestmír Suška, Zdeněk Sýkora, Jan Švankmajer, Adam Velíšek, Václav Vohlídal.
Skleněný svět Miluše Roubíčkové / 9.11. - 9.12.
Miluše Roubíčková patří k průkopníkům osvobození skla od dosavadní užitkové funkce v plnohodnotně nosný materiál pro ryze umělecké sdělení - volnou skleněnou plastiku. Netrpěla frustrací, že vše již bylo řečeno a vytvořeno, a mimo jakékoli teoretizování a -ismy, vycházela ve všech obdobích své tvorby z typických vlastností skla a škály jeho odlišností a možností řemeslného zpracování, jak je znala nejen z historie a běžné práce mistrů huťáků, ale i z výrobků, jimiž se po práci bavili pro radost. Tvořila stejně jako oni z čiré radosti z možností, které sklo nabízí, snažila se uplatnit a ukázat staré techniky, dokud je ještě někdo umí, vyzvedla z pozapomenutí dávné techniky do služeb a kontextu současného, či nadčasového, vytvořila si své vlastní. Nohama pevně na zemi, rozdělovala svůj zájem velkoryse, nesentimentálně i s humorem mimo jiné také námětům děl, jež často, nebo zcela, unikaly pozornosti. Právě těmto dílům je tato výstava věnována. Umělecké zvěčnění popřála inspirativním tvarům ovoce a zeleniny, věcem, jimiž byla obklopena, předmětům každodenním, i atmosféře svátečních chvil a drobných radostí. Byla svá v těch obyčejných, laskavých a úsměvných tématech ze života, která si jiní netroufli zpodobnit: nákupní tašky, houby a hlávky zelí, kanoucí vajíčko...
Stala se inspirací pro mnohé, její sklo "zlidovělo" a její vlastní původní postupy a tvary se poslední destítky let volně na trhu objevují v různě zdařilých variacích a pokusech sklářů i sklářských umělců. Zejména to platí o zahlcení trhu skleněnými květinami, které s těmi původními od Miluše Roubíčkové mají už pramálo společného. Bráno z té lepší stránky, je to vlastně ocenění, že šla správnou cestou.
Miluše Roubíčková (1922 – 2015) je řazena, stejně jako její manžel René Roubíček, mezi přední postavy českého i evropského uměleckého sklářství. Mezi lety 1945 - 1949 studovala na VŠUP v ateliéru skla a monumentální kresby u profesora Josefa Kaplického. Poté se věnovala průmyslovému designu, který realizovala v prototypech mnohdy určených i pro sériovou výrobu. Volné tvorbě v duchu pop artu se věnovala od šedesátých let, svá díla vystavovala na mnoha výstavách doma i v zahraničí, zastoupena je v řadě významných sbírek zaměřujících se na sklo.
Karel Pauzer - Sochy a kresby // 12.10. - 4.11.2022
Sochař, keramik a grafik Karel Pauzer (*1936) je jedním z nejvýraznějších žijících českých figurativních sochařů. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru sochaře Jana Kavana, kde se potkal mimo jiné se svojí budoucí ženou Hanou Purkrábkovou či Janem Hendrychem. V šedesátých letech se účastnil řady výstav, poté se během normalizace věnoval především restaurování soch. Koncem osmdesátých let se účastnil řady proslulých neoficiálních výstav (Galerie H, Vojanovy sady, Forum 1988) a od roku 1990 vystavoval na mnoha výstavách v Česku i zahraničí, je zastoupen v soukromých a veřejných sbírkách v ČR i zahraničí včetně Národní galerii v Praze či Moravské galerie v Brně. Jeho práce mají rozpoznatelný rukopis, pracuje zejména s keramickou hlínou a vypáleným sochám ponechává původní barvu, občas pracuje s polychromií. Autor často využívá metaforického zobrazení zvířat jako podobenství o lidské společnosti. Expresivně pojaté zvířecí sochy, mnohdy vycházející z fyziognomie psů, s deformovanými proporcemi či odhalenými genitáliemi, představují groteskní parafrázi lidského světa. Na výstavě je představena Pauzerova tvorba z posledních dvaceti let, sochařská díla jsou doplněna kresbami na papíře a grafikami ze sedmdesátých a osmdesátých let.
Adolf Hoffmeister - 120 let od narození // 7.9. - 7.10.2022
Patnáctého srpna tohoto roku by se výtvarník a spisovatel Adolf Hoffmeister dožil 120 let. Zářijová výstava v galerii Millennium představuje komorní výběr z jeho díla. Největší pozornost je věnována podobám českých a světových osobností, které autor kreslil průběžně od poloviny dvacátých let a pomocí nichž vytvářel „ironickou kroniku doby“.
Adolf Hoffmeister byl muž mnoha profesí a zájmů - spisovatel, publicista, dramatik, malíř, kreslíř, scénograf, karikaturista, překladatel, diplomat, politik, právník, vysokoškolský profesor, organizátor kulturních akcí a sběratel umění. Proslavil se zejména jako karikaturista předních osobností světové i české kultury a politiky a je považován za jednoho z čelních představitelů české meziválečné avantgardy.
Nejstaršími vystaveními díly jsou Hoffmeisterovy linoryty z roku 1917 vycházející z českého kuboexpresionismu, hlavní část výstavy je věnována karikaturám českých i světových kulturních a politických osobností . Vedle sebe tak jsou k vidění portréty Tomáše Garrigua Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Salvádora Dalího či Samuela Becketta. Speciální pozornost je věnována také pozdním kolážím s existenciální tématikou z počátku sedmdesátých let, které lze považovat za Hoffmeisterův umělecký testament.
„Jestliže některé Hoffmeisterovy texty mají už jen hodnotu autentického dobového svědectví, nebo historického dokumentu, pak většina z toho co nakreslil nebo sestříhal a nalepil jako koláže si uchovalo trvalou platnost stále živého uměleckého díla“ napsal o Hoffmeisterově díle historik umění František Šmejkal v první polovině osmdesátých let. Toto tvrzení neztratilo nic z platnosti ani dnes a výstava tak nabízí možnost vhlédnout do stále aktuálního a živého díla mimořádné osobnosti české kultury dvacátého století.
Letní výstava // 20.7. - 2.9.2022
Jubilejní desátá Letní výstava naší galerie představuje díla sedmnácti výtvarnic a výtvarníků napříč generacemi a výtvarnými přístupy. Vedle děl autorů tradičně spjatých s naší galerií je vystavena i tvorba tří výtvarníků - Lubomír Dostál, Marketa Bartos a Lada Bartos - jejichž díla jsou u nás v galerii k vidění zcela poprvé.
Lubomír Dostál (*1950) je český sochař, malíř a keramik, který jako nekomformní výtvarník nesměl do roku 1989 oficiálně vystavovat a svojí tvorbu prezentoval na neveřejných místech. Na výstavě jsou k vidění jak akrylové obrazy Prakrajin, tvořící jednu ze základních vrstev jeho tvorby, tak i osobitě zpracované keramické objekty –Dutiny a Bažiny – ve kterých se prolínají architektonické a přírodní prvky.
Marketa Bartos (*1954) a Lada Bartos (*1949) jsou čeští výtvarníci dlouhodobě tvořící v Curychu a Praze. Na výstavě je k vidění několik Bartosových děl, které tvoří i za pomoci počítačových technologií a 3D tisku. Marketa Bartos vystavuje několik svých papírových objektů, ve kterých se zabývá otázkou prostoru. Její objekty si zachovávají svá tajemství, jsou plné významů a přitom jednoduché, lyrické a abstraktní.
Vedle děl od výše zmíněných výtvarníku jsou na výstavě k vidění také nejnovější objekty Xénie Hoffmeisterové, prořezávané hlubotisky Martina Velíška, bronzové reliéfy Jasana Zoubka či tušové obrazy Petra Nikla.
Seznam vystavujících autorů: Lada Bartos, Marketa Bartos, Lubomír Dostál, Roman Franta, Kurt Gebauer, Xénia Hoffmeisterová, Jiří Kolář, Vladislav Mirvald, Petr Nikl, Daniel Pešta, Vladimír Preclík, Peter Roller, Michal Šarše, Jan Švankmajer, Zdeněk Tománek, Martin Velíšek, Jasan Zoubek.
Vladislav Mirvald - Výběr z díla // 25.5. - 8.7.2022
Vladislav Mirvald (3.8.1921 Záluží u Mostu – 19.4.2003 Louny) byl český výtvarník, pedagog a experimentátor, malíř s osobitým rukopisem, člen skupiny Křižovatka, přední představitel české geometrické abstrakce. Narodil se v Záluží u Mostu, gymnázium absolvoval v Lounech, v druhé polovině čtyřicátých let šel studovat spolu se spolužáky z Loun Zdeňkem Sýkorou a Kamilem Linhartem na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování u profesorů C. Boudy, K. Lidického a M. Salcmana. Po promoci učil v letech 1949–1953 nejprve na základních školách v Panenském Týnci a na Peruci, od roku 1954 působil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na lounském gymnáziu. Zde působil s přestávkou let 1961–1963, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.
Cyril Bouda - Krajiny neznámé, ztracené i věčné
13.4.- 20.5.2022
Na výstavě jsou představeny dosud nevystavované akvarely a kresby z celého autorova tvůrčího období. Od svěžích skic francouzských kaváren z třicátých let po dokonale úhledné akvarely Krkonoš z konce sedmdesátých let.
„ Nad rozsáhlým dílem nekonečně vynalézavého kreslíře, vynikajícího grafika, citlivého ilustrátora a podmanivého malíře si můžeme klást množství otázek a pronášet rozmanité odpovědi, ale většina bude pokulhávat za obratností Boudovy ruky, za výstižností umělcových postřehů a za kouzlem podrobností, jimiž kořenil obsah svých výtvarných sdělení“ píše znalkyně Boudova díla Eva Bužgová.
Více než pět desítek akvarelů a kreseb na výstavě prezentuje Boudu především jako poctivého a zručného kreslíře. Vedle děl, která vznikala při cestách po Československu i Evropě, bude vystaveno také několik malostranských motivů, jelikož výtvarník dlouhá léta žil v domečku ve Vlašské ulici pod pražským Petřínem. „Způsobu jeho nazírání a vyjadřování“ píše Eva Bužgová„vyhovovala linie jemná, křehká, ohebná, a tak samozřejmá jako kresba na lidské dlani. Umělec vzdoroval siláckým experimentům a bránil se patosu, ale s nepolevující intenzitou ohledával tvary a barvy tohoto světa“.
Přestože od smrti výtvarníka uplynulo již skoro čtyřicet let, je zřejmé, že odkaz v jeho tvorbě přežívá a neustále udivuje precizností i nadčasovostí a výstava nám dovolí vhlédnout do díla, které působí vnitřní celistvostí a osobitou totožností tvůrce a tvorby.
Cyril Bouda (1901-1984) byl významný český ilustrátor, grafik a malíř s osobitým rukopisem, dlouholetý člen SČUG Hollar, profesor na Univerzitě Karlově. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo čítající stovky olejů, kreseb a grafik. Široké veřejnosti je známý především svými ilustracemi Erbenovy Kytice, Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy, Cibulových Nových pražských pověstí či Nerudových Malostranských povídek.
Eva Prokopcová - Mezní situace 2
9.3. - 8.4.2022
Výstava Mezní situace 2 představila výběr prací z niterní a senzitivní tvorby malířky Evy Prokopcové. Představena byla rozsáhlá série minimalistických olejových maleb s plošnými bodovými poli, které autorka tvořila převážně na začátku tisíciletí, dále byly vystaveny prstové kresby na papíře a několik asambláží. Eva Prokopcová (*1948) studovala Střední kamenicko-sochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, architekturu na ČVUT v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Smetany, kterou absolvovala v roce 1983. Autorka absolvovala desítky samostatných výstav a její díla jsou zastoupena ve sbírkách mnoha významných galerií včetně Národní galerie.
Zdeněk Prokop - Prostory plochy - 2.2-4.3.2022
Nejen geometrická abstrakce - 15.12.2021-28.1.2022
Barbora Blahutová - Co zbylo - 11.11. - 12.12.2021
Lukáš Miffek - Hubičky - 6.10. - 5.11.2021
Práce na papíře 1.9. - 1.10.2021
Hmyz - skupinová výstava napříč generacemi - 1.6. - 27.08.2021
Jiří Šalamoun - Silná dobrá vůle - 10.9. - 11.10.2020
Asambláže, Malby, Objekty - Josef Hampl, Aleš Veselý, Rudolf Zörner - 3.6. - 28.8.2020
Václav Švankmajer - Lidský krystal - 12.2. - 22.3.2020
Česká a slovenská grafika 20. a 21. století - 8.1. - 9.2.2020
Více zde: http://www.gallerymillennium.cz/poradane_vystavy.html